Vztahy

Meda (58): Manžel tanec nesnášel. Na kurzy jsem se zapsala sama a manžela vyměnila

Láska někdy čeká úplně někde jinde

autor

Tereza Hromádková

21. října 2022

 
FOTO / Depositphotos
Kompromisy jsou v každém vztahu potřeba jako sůl. Ale když neděláte nic, co vás baví a neustále se jen někomu přizpůsobujete, nejste ve vztahu, který za to stojí. A že je někdy skutečně lepší začít znovu, může tvrdit i Meda, která kvůli tanci pochopila, co v životě skutečně chce.
Reklama

"Vždycky jsem chtěla tančit, ale manžel, se kterým jsem žila téměř třicet let, můj zájem nikdy nesdílel. Když nad tím teď přemýšlím, vždycky jsme byli oba dva úplně z jiného těsta a vlastně nechápu, že jsme spolu vydrželi tak dlouho. Náš rozchod nepřišel jen kvůli tanci, ale díky němu jsem pochopila, že chci v životě něco jiného a že to chci už hrozně dlouho," začíná vyprávět svůj příběh sympatická Meda.

Meda a Ronald žili v poklidném manželství. Potkali se už na konci základní školy a jelikož se nikdy moc nehádali, zůstali spolu až do dospělosti. "Nikdy to nebyla láska jako trám, ale jelikož jsem nikdy nic jiného nezažila, měla jsem pocit, že takhle je to v pořádku. Moji rodiče se vždycky hrozně hádali a já si přísahala, že si nikdy nevezmu nikoho, s kým bych se tolik hádala," vysvětluje dnes téměř šedesátiletá Meda, která by se dnes ovšem zachovala jinak.

Jak šel čas, poklidné manželství se měnilo spíš v soužití dvou skvělých přátel. "Ronald byl samotář. Rád si četl, chodil do přírody, na houby a po nocích dumal a přemýšlel nad různými filosofickými otázkami. Je to hodný člověk, ale já chtěla tančit. Chtěla jsem do společnosti a chtěla jsem cítit, že žiju. Takhle jsem jen měla pocit, že mi život protéká mezi prsty, že mi ujíždí vlak a nejlepší léta svého života sedím doma na gauči a čekám, až Ronald přijde, popadne mě jako muž a někam mě vezme," vypráví Meda.

"Když jsem mu říkala, jak bych si to představovala, vždy mi jen řekl, že podobné vztahy existují jen v televizních seriálech pro zoufalé ženy. To mě docela urazilo a rozhodla jsem se, že se svým životem něco udělám," popisuje své rozhodnutí Meda, která vždy snila o krásných šatech, ve kterých se bude vedle svého partnera točit u jedné krásné skladby za druhou. "Zapsala jsem se proto na taneční kurzy pro seniory a dvakrát týdně začala chodit tančit."

Meda začala cítit, že je v životě skutečně šťastná. Hudbu milovala od dětství, hrála na piano a kdykoliv cítila rytmus, měla pocit, že se jí vlní celé tělo a hudba jí pulsuje v žilách. "Na kurzech jsem potkala Oldřicha, který měl podobný osud jako já. Jen s tím rozdílem, že jeho žena zemřela na rakovinu. Začali jsme tančit jen spolu a povídali si o tom, jak je život krátký a že je hrozné, že se neustále někomu podřizujeme," popisuje počátky nového přátelství Meda.

O Oldřichovi brzy doma řekla i Ronaldovi. "Už dlouho jsem cítila, že náš vztah upadá a že ač mě má Ronald rád, byl by raději, kdyby byl sám. Své city k Oldřichovi jsem mu proto velice brzy přiznala a dohodli jsme se, že se odstěhuje do bytu ve vedlejší ulici, který mu zanechali jeho rodiče," vysvětluje Meda. Ronald se do týdne bez jediné hádky skutečně odstěhoval a s Medou zůstali nejlepší přátelé. Oba totiž už delší dobu cítili, že jim bude lépe, když se budou vídat jen ve chvíli, kdy budou oba chtít.

V novém vztahu Meda úplně rozkvetla a začala cítit, že po třiceti letech znovu žije. "Teď je mi hrozně líto ztraceného mládí s člověkem, kterého jsem asi nikdy pořádně nemilovala a který vlastně nikdy skutečně nemiloval mě. Mám Ronalda ráda, jsme přátelé, budu to pro něj kdykoliv to bude potřebovat, ale to je vše. A on to má stejně. S Oldřichem ale skutečně žiju. Je mi skoro šedesát, ale já si připadám jako bláznivě zamilovaná puberťačka, která chodí na rande s krásným chlapem, který jí zahrnuje láskou, komplimenty a chová se jako skutečný muž a džentlmen," podotýká Meda, která by ještě ráda předala vzkaz dalším generacím.

"Chtěla bych všem mladým holkám říct, že nemusí skončit s prvním klukem, do kterého se zamilují. Určitá míra odlišnosti a nutné kompromisy jsou samozřejmě v pořádku, ale jakmile cítíte, že už je to dlouhodobě nad vaše hranice, ukončete to. Život máte jen jeden a ideální partner na vás někde čeká." (Čtenářka si přála zůstat v anonymitě, a proto byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)

A v jakém vztahu žijete vy? Cítíte skutečné sounáležení a naplněnou lásku? Cítíte, že jste se v životě rozhodli správně?

Zdroj: Autorský článek, rozhovor s paní Medou

Další zajímavé články