Pořady jako Love Island, Naked Attraction nebo Bachelor se staly stálicemi českých večerů. Ne proto, že bychom věřili na pohádkovou lásku v reality show, ale protože nabízejí něco, co v běžném životě zoufale chybí:
- jednoduché emoce
- jasně dané role
- drama bez následků
- a hlavně – možnost na chvíli vypnout vlastní život.
Trash jako dokonalý ventil
Celý den řešíte práci, děti, vztahy, peníze, zdraví, výkon. Večer už často nezbývá energie na „kvalitní zábavu“. A právě tehdy přichází ke slovu reality show. V některých studiích lidé uváděli, že si guilty pleasures dopřávají kvůli úlevě od stresu, nudy nebo jako plánovanou odměnu — ne jen pro zábavu samotnou, ale jako formu psychické „resetace“ po náročném dni.
Love Island nabízí flirt, intriky a konflikty mezi krásnými lidmi v exotickém prostředí. Naked Attraction sází na zvědavost, stud, smích i lehký šok. Bachelor servíruje romantická klišé, soutěživost a rivalitu, která baví i irituje zároveň. Nejde o nízký vkus. Jde o psychickou úlevu.
Proč nás to vlastně baví?
Psychologicky je to jednoduché. U reality show:
- se porovnáváme („nejsem na tom tak špatně“)
- prožíváme emoce bez osobního rizika
- získáváme společné téma k hovoru
Ať už se tváříme jakkoliv, tyhle pořady jsou společenským lepidlem. V práci, mezi kamarády i na sociálních sítích.
Guilty pleasures už nejsou tabu
Ještě před pár lety se lidé za podobnou zábavu omlouvali. Dnes se otevřeně mluví o únavě, vyhoření a tom, že ne každý večer musí být produktivní. A s tím padá i stud.
Dívat se na Bachelor u sklenky vína.
Smát se u Naked Attraction.
Hejtovat účastníky Love Islandu… a zároveň čekat na další díl.
To všechno patří k modernímu životu víc, než jsme ochotni si připustit.
Kdy už je to problém?
Pokud se reality show stanou jediným únikem od reality, je dobré zpozornět. Pokud ale jde „jen“ o večerní vypnutí mozku po náročném dni, je to naprosto v pořádku.
Nejsou to jen reality show
Reality show nejsou zdaleka jediným guilty pleasure, které si Češi dopřávají – jen patří k těm nejviditelnějším. Ve skutečnosti je těch „malých hříchů“ mnohem víc a často se opakují napříč generacemi.
Mezi nejčastější patří:
- noční scrollování sociálních sítí, i když víme, že bychom měli spát
- sledování televizního trash obsahu, u kterého se tváříme, že „běží jen na pozadí“
- nostalgické seriály, které jsme viděli už desetkrát, ale stejně je pustíme znovu
- přejídání ze stresu nebo „malá odměna“ po těžkém dni
- odkládání povinností výměnou za pár minut nicnedělání
- tiché sledování cizích životů online, aniž bychom se zapojili
Právě tyhle drobnosti mají jedno společné: přinášejí okamžitou úlevu bez velkých nároků na pozornost nebo výkon.
Psychologický výklad guilty pleasures
Podle odborníků jde o provinilé potěšení — něco, co si užíváme, ale zároveň cítíme rozpor mezi tím, co děláme a tím, jak bychom si „měli“ užívat z hlediska společenských očekávání nebo osobních standardů. Tento konflikt mezi potěšením a studem je typický právě pro guilty pleasures.
Proč vlastně cítíme vinu?
Někteří psychologové upozorňují, že pocit viny nebo studu při potěšení nemusí souviset s opravdovým proviněním, ale spíš s obavou z hodnocení ostatních nebo společenských norem — např. že něco „není dost dobré“ nebo se to prostě nenosí.
Studie o emocích spojených s guilty pleasures
Výzkumy ukazují, že guilty pleasures vyvolávají protichůdné pocity, které prožíváte zároveň — potěšení i mírné negativní pocity současně — a lidé si je často nechávají pro sebe, protože se obávají, jak by je ostatní hodnotili.
Autorský článek, další zdroje: Thehistoryofenglish.com, Psychologytoday.com, Drpaulmccarthy.com.
