Katka a Tomáš žili celkem spokojený život, když se rozhodli, že je čas založit rodinu a posunout se v životě trochu dál. Když byly jejich prvorozenému synovi Jakubovi 3 roky, Katka otěhotněla a s partnerem se rozhodli, že se přesunou z pražské garsonky kousek za hranice hlavního města do domečku. "Je to pár let zpátky, kdy ještě ceny domů nebyly tak vysoké a hypotéky byly celkem dostupné. Koupili jsme menší domek se zahrádkou, který sice potřeboval hodně opravit, ale byla to pro nás jediná cesta, jak se dostat z malého pražského bytu, který nám už nestačil," začíná vyprávět Katka.
Na koupi domu však neměli dostatek financí, a proto se rozhodli, že si vezmou hypotéku. Katka s Tomášem žili nesezdaní a jelikož měl Tomáš dluhy a z předchozích vztahů platil alimenty na dvě děti, dohodli se, že si Katka vezme hypotéku na sebe. "Bylo jasné, že společnou hypotéku si vzít nemůžeme a u Tomáše to nepřipadalo v úvahu. Měli jsme se rádi, Tomáš měl dobrou práci, věřila jsem, že to zvládneme. Počítala jsem také s tím, že půjdu po porodu druhého dítěte brzy do práce a do financování hypotéky se brzy zapojím," vysvětluje plán Katka.
Domek proto koupili a začali jej společně opravovat a přizpůsobovat obrazu svému. "Zpočátku jsme byli nadšení, předělali jsme podlahy, okna, udělala jsem si novou kuchyni, předělali jsme půdu na dětské pokojíčky. K hypotéce jsem si půjčila ještě od svých rodičů, abychom si mohli bydlení udělat opravdu hezké. Mamka mě varovala, ať si tolik nepůjčujeme, že nikdy nevím, co se může stát. Já byla ale přesvědčená, že není čeho se bát. Tomáš měl dobrou práci a životní pojištění a já se měla po mateřské kam vrátit. Co se může stát," říkala si tenkrát Katka.
Vše klapalo až do doby, kdy se začalo Tomášovo chování měnit. "Vše šlo podle plánu. Jenže pak začal Tomáš chodit pozdě z práce a o víkendech musel téměř pokaždé na služební výjezdy. Jak asi tušíte, po čase jsem zjistila, že se vůbec nejedná o práci. Měli jsme problémy, jako v každém manželství, občas se hádali, ale nikdy mě nenapadlo, že Tomáš přijde s takovým řešením, s jakým přišel," popisuje situaci žena. "Asi po půl roce, co jsme řešili důvod jeho nepřítomnosti, přiznal, že má milenku a že s ní čeká dítě. Mohlo mě to napadnout, když už jsem byla vlastně třetí matka jeho dětí. Nebyli jsme sezdaní, tudíž jsme nemuseli řešit ani rozvod a Tomáš prostě jednoho dne odešel," vysvětluje Katka.
Mamince se dvěma malými dětmi se v tu chvíli zhroutil svět. Nejenže musela přiznat, že risk, do kterého šla, byl opravdu vysoký, ale navíc jí zůstal na krku dům, domácnost, dvě malé děti a obrovské dluhy a hypotéka. "S Tomášem jsme se soudili především o výživné, protože bez něj bych asi opravdu musela dům prodat. Výživné naštěstí platí, ale i tak nám měsíčně nezbyde nic. Všechny naše měsíční poplatky za hypotéku, energie a splátky rodičům vyjdou na 52 tisíc, což jeden člověk dá opravdu jen těžko dohromady. Musela jsem se proto vrátit do práce opravdu velice brzy a rok a půl starou dceru svěřit do denní péče mamce. Člověk si řekne, že s příjmem nad 50 tisíc si může vyskakovat. Ale mě z něj nezbyde doslova nic," uzavírá smutný příběh Katka. (Čtenářka si přála zůstat v anonymitě, a proto byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)
Myslíte si, že vzít si na sebe hypotéku s třikrát rozvedeným mužem byl příliš velký risk? Mohla to Katka předvídat? Nebylo by lepší, kdyby dům prodala?
Zdroj: Autorský článek, rozhovor s paní Katkou
