Ve vesnici, odkud pochází paní Eva, nebylo docházení chlapů do hospody nic divného. "Každý chlap z vesnice se večer vydal za kamarády do místní hospůdky, kterou provozovali chlapi tak nějak společně," začíná paní Eva. Ale od té doby, co hospoda vyhořela, už chlapi nikdy nedali dohromady tolik peněz, aby ji alespoň částečně opravili, a tak někteří začali pít doma, jiní začali dojíždět nebo docházet do hospody, která je vedlejší vesnici," začíná vyprávět příběh paní Eva. A právě její manžel Pepa byl jedním z těch, kteří začali do hospody docházet. Sice jen jednou týdně, ale i tak se paní Evě zdálo, že tam její manžel utratí mnohem víc peněz.
"Nejprve jsem si myslela, že si tam Pepa snad našel ženskou, protože tolik peněz, kolik utrácel, mi nešlo na rozum. Vždy říkal, že je to větší vesnice, jiná značka piva a já nevím co ještě a že zkrátka všechno teď víc stojí. Asi jsem mu věřila, ale přišlo mi to divné," vypráví paní Eva. Po nějaké době však nejenže utrácel více peněz, ale začaly se doma peníze i ztrácet z míst, na kterých byly uschovány na horší časy.
A po nějaké době začaly mizet z domu i další cennosti. Paní Eva si nejprve myslela, že je někam založila. "Najednou jsem nemohla najít prstýnky po mamince, náhrdelník, který jsem dostala od tatínka k 18. narozeninám a další cenné věci. Bylo mi smutno, že na mě už jde Alzheimer a že si nepamatuju, kam jsem věci dala," vypráví zoufale Eva. I proto odjela s dcerou na týden do Řecka, kde chtěla přijít na jiné myšlenky a odpočinout si od všedního života.
"Pak jsem se ale po týdenní dovolené, na kterou jsem jela s dcerou a jejími dětmi, vrátila domů a nestačila jsem se divit. Bylo vybíleno," vypráví dál paní Eva. Její první myšlenky směřovaly k tomu, že je někdo vykradl a ukradl všechny cenné věci, které doma měli. Jenže kdo? Žije v malé obci, kde se všichni znají a kde se nikdy nic podobného nestalo. Na jejich dům přece každý vidí, hned by jí volali, telefon na ni mají. "Co bylo ještě divnější, že Pepa nebyl doma. Měla jsem popravdě strach, jestli se mu něco nestalo, i když náš vztah už dlouhodobě nefungoval," dodává.
"Šla jsem tedy za svou kamarádkou, která má dům hned vedle nás. Ptala jsem se jí, jestli se tu minulý týden něco nedělo, že nás vykradli a nevím, kde je Pepík," vysvětluje Eva. Její kamarádka jí však naprosto zarazila, když jí řekla, že se nedělo nic divného a že jen Pepík odvážel staré krámy dodávkou do sběrného dvora. "Byla jsem naprosto omráčená informacemi, které jsem se dozvídala. Pepík totiž neodvezl jen staré krámy, ale všechny naše věci, které měly nějakou hodnotu.
Jediné, co mě napadlo, bylo zajet do hospody, kam manžel chodil a poptat se po něm," říká paní Eva. To, co se ale dozvěděla, ji šokovalo ještě víc. "Byl to opravdu hodně těžký návrat domů. Nejen, že manžel prodal kompletně všechno hodnotné, ale navíc jsem se dozvěděla, že v hospodě nepil jen pivo, ale také hrál na jednom z automatů, které v hospodě byly. Hospodský říkal, že prý často prohrával a dlužil každému ze štamgastů," říká paní Eva, která už měsíc neví neví, kde se její manžel nachází. (Čtenářka si přála zůstat v anonymitě, a proto byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)
Myslíte si, že mohla paní Eva manželovu závislost včas odhalit? Neměla se jít podívat do hospody, kam manžel docházel, už dříve?
Zdroj: Autorský článek, rozhovor s paní Evou
