Když se paní Magdaleně a jejímu manželovi Josefovi narodil malý Oldříšek, zaskočilo je to. Magdě bylo pouhých 18 let, ale i tak se z narození syna s manželem oba dva těšili. "Když jsem zjistila, že jsem těhotná, zbýval mi poslední rok na obchodní akademii. Maturitu jsem zvládla v devátém měsíci levou zadní a pár dní na to se narodil Olda," vzpomíná na chvíle štěstí paní Magdalena. "Chtěla jsem jít dál studovat ekonomii, hrozně mě to bavilo a skvěle jsem se učila, ale přišlo dítě, tak jsem zůstala doma," pokračuje dnes 62letá Magda.
Každý by řekl, že se dospělý Oldřich od rodičů odstěhuje a začne žít svůj vlastní život, založí vlastní rodinu. Jenže Oldovi se doma líbilo. "Fungovala jsem jako zaměstnanec mama hotelu 24/7. Prala jsem mu, žehlila, uklízela v jeho pokoji, vařila, jezdili jsme pro něj s Pepou na zábavy. Teď si říkám, jak jsme byli pitomí," běduje paní Magda, která si myslela, že jim syn jejich ochotu vrátí. "Jenže on si tak zvykl, že děláme všechno za něj, že nechtěl nic dělat sám. Ani si najít vlastní bydlení," pokračuje paní Magda. I když právě tohle se jednoho dne změnilo.
"Jednoho dne v létě nám Olda řekl, že by chtěl už bydlet sám. Měli jsme s manželem radost, vždyť už mu táhlo na 35. Ovšem až do té chvíle, kdy nám řekl, ať se odstěhujeme," vzpomíná na hořké chvíle Magda. "Řekl jsem mu, že se zbláznil a ať si kouká najít vlastní bydlení," doplňuje její slova manžel Josef. "Jenže on řekl, že bude dělat naschvály, házet nám na zahradu psí exkrementy, rozbíjet okna a podobné věci. Ustoupili jsme," povzdechne Josef. "Nejhorší bylo, že jsme na něj předchozí rok dům přepsali, kdyby se cokoliv stalo."
Během pár dnů si proto manželé našli byt ve vedlejší vesnici, který se zrovna uvolnil po předchozím majiteli. "Bylo mi to hrozně líto. Doteď jsem nepochopila, proč na nás byl Olda takový, a to už je to 10 let. Vždy jsme ho měli rádi a dělali vše za něj. Asi si nějak usmyslel, že má na dům právo, když jsme ho na něj přepsali a najednou jsme mu tam začali vadit," rozpláče se paní Magda.
Oldřich sice své rodiče prakticky vyhodil z domova, ale využívat jejich dobrotu nepřestal. "Olda k nám dodnes někdy chodí pro oběd a byť můj manžel není rád, já mu ho ráda uvařím. Vždyť je to můj syn a já ho i přes to přes všechno nemůžu přestat ze dne na den milovat. Vždyť je naše jediné dítě," uzavírá smutný příběh paní Magda. (Čtenářka si přála zůstat v anonymitě, a proto byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)
A jak byste se v podobné situaci zachovali vy? Co byste poradili paní Magdaleně a jejímu manželovi Josefovi?
Zdroj: Autorský článek, rozhovor s paní Magdou a jejím manželem Josefem.
