Olda byl člověk, který své práci věnoval maximální úsilí a většinu svého času. To, že měl časté výjezdy, odjížděl pravidelně na služební cesty a účastnil se různých konferencí, brala Dana jako běžnou součást jejich společného života. "Jednou jel Olda do Brna, jindy do Plzně, ale i Bratislavy nebo Vídně. Na služební cesty jsem si zvykla a den volna brala jako čas, který jsem si udělala pro sebe. Pak jsem ale zjistila, co za Oldovými výjezdy skutečně stojí a zůstala jsem stát jako opařená," vypráví Dana, která o chování svého manžela neměla dříve ani ponětí.
"Kousek od nás bydlí i Pavla se svým manželem Lojzou, který shodou okolností pracuje ve stejné firmě jako Olda. Jednoho dne se mě Pavla, která je zároveň mojí letitou kamarádkou, zeptala, jestli už toho nemám dost," popisuje první debatu se svou kamarádkou o Oldřichově velké lži. Dana nejprve nechápala, co tím její přítelkyně myslí. Na služební cesty přece jezdí každý druhý. Pak ale pochopila, že Pavla vůbec nemluví o služebních cestách, ale spíš o jejich náplni.
Pavla Daně prozradila, že jí Lojza vyprávěl, že Oldovy služební cesty jsou krajně podezřelé. Že se o nich náhodou bavil s nejvyšším ředitelem, protože se chtěl také sem tam někam podívat a chtěl se dohodnout na podmínkách, aby mohl na výjezdy stejně jako Olda. Velice ho proto šokovalo, když mu ředitel odpověděl, že Olda na žádné služební cesty nejezdí. "Když mi tohle Pavla řekla, nechápala jsem. Přece by mi Olda nelhal? Pavla si myslela, že má Olda milenku, a tak jsem souhlasila s tím, že ho budeme při příštím výjezdu po republice sledovat," dohodly se kamarádky, a tak také udělaly.
Když nadešel den služební cesty, byly už obě přichystané. Jakmile nasedl Olda do auta, psala Dana Pavle ať startuje auto a vyzvedne ji na smluveném místě. Věděly, že Olda pojede do Plzně po dálnici. Po chvíli jízdy Oldu dohnaly a držely se jedno či dvě auta za ním, aby si jich nevšiml. "Bylo mi úplně trapně, kdyby nás odhalil, propadla bych se hanbou. Pavla si dokonce půjčila auto od kolegyně, abychom minimalizovaly riziko odhalení," vysvětluje plán Dana.
Jakmile přijely kamarádky do Plzně, zastavil Olda u veřejného domu, vešel dovnitř a vyšel až za tři hodiny. Pak jel na noc do hotelu a ony zpět domů. Cestou probíraly to, co mělo vše, co viděly, znamenat. "Byla jsem tak bláhová, že jsem si myslela, že tam měl pracovní schůzku. V cizině to tak někdy chodí, že důležité obchodní schůzky probíhají v nevěstinci. Proto jsem kamarádce řekla, že to, že jsme ho načapaly, jak vchází dovnitř, ještě nic neznamená. Odjely jsme proto domů a domluvily se, že budeme Oldu sledovat i příští výjezd. Za týden jel úplně na druhý konec republiky, tak jsem si myslela, že nám vytře zrak a skutečně skončí na nějaké konferenci. Jenže bohužel. Zastavil opět u hambince," vypráví Dana.
Tentokrát však u vchodu do veřejného domu počkaly a když Olda vycházel, rozhodla se Dana vystoupit z auta a s manželem si promluvit. "Celá situace byla velice nepříjemná. Musela jsem kápnout božskou, že jsem ho sledovala jak detektiv, ovšem neustále jsem si v duchu říkala, že ten, kdo se tu provinil, je on, ne já," popisuje konfrontaci s manželem Dana. K jejímu překvapení přiznal Olda pravdu, že už několik měsíců jezdí do nevěstinců, protože cítí, že stárne a mladé holky v něm vzbuzují pocit, že je pořád mladý.
"Teď se ve mě všechno mele. Nedovedu si ani představit, kolik holek Olda měl a co s nimi všechno dělal. Žárlím. Hrozně moc. Ale zároveň mě přesvědčuje o tom, že to není nic proti mě, že ho stále přitahuji, ale pocitu, že stárne, se nedokáže zbavit. Tohle byla jeho terapie," popisuje snahu svého manžela omládnout Dana. Jelikož však nechce ztratit skvělý vztah a Olda si svůj prohřešek uvědomuje, rozhodli se společně navštěvovat partnerskou terapii a jednou týdně udělat něco, co oba dva považují za bláznivé, aby měli pocit, že jsou stále mladí a mají osud ve svých rukách. (Čtenářka si přála zůstat v anonymitě, a proto byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)
Dovedete si představit, že odpustíte manželovi nejen nevěru, ale ještě nevěru v podobě návštěvy veřejného domu? Navíc opakovanou?
Zdroj: Autorský článek, rozhovor s paní Danou
