Existuje mnoho studií, které prokazují, že lidský mozek funguje po půlnoci zcela odlišně. Mnohem snadněji se dostávají do popřední pesimistické myšlenky a máme mnohem větší sklony přitahovat negativní emoce a činit špatná a nebezpečná rozhodnutí, jelikož navíc odpadají všechny zábrany.
Lidský organismus se řídí svými vlastními hodinkami a funguje v souvislosti s přirozeným 24hodinovým denním cyklem, který je nastaven už od pradávna. Nejen lidské tělo, ale rovněž mysl, je biorytmem ovlivněna a projevuje se na prociťovaných emocích i celkovém chování. I o tom mluví nová hypotéza vědců, kterou pracovně nazývají "Mind After Midnight".
Negativní myšlenky jako varování
Náš cyrkadiánní rytmus je nastaven určitým způsobem, který z evolučního hlediska dává naprosto jasný smysl. Přes den bývali už pravěcí lidé mnohem efektivnější pří získávání potravy, ať už se jednalo o lov či sběr, jelikož se za denního světla mnohem lépe orientovali. Noc byla určena pro odpočinek, ale touto dobou se lidé skrývali i z jiného důvodu: aby se sami nestali kořistí.
A v tom to celé tkví. Pokud nás někdo v noci vyruší ze spánku, nebo pokud k němu vůbec nedojde, po půlnoci se naše mysl přepne do obranného módu a negativní myšlenky nás chrání před predátory. V dnešní době samozřejmě komické, ovšem kdysi dávno byla ostražitost otázkou života a smrti.
Noční bdění = vyšší pravděpodobnost negativního chování
Negativní chování vědci vysvětlují nejen vlivem nočních neurologických změn, ale také nedostatkem spánku či vlivem tmy jako takové, která působní temně a negativní myšlenky ještě podporuje a zveličuje. Ovšem vědci stále bádají a pátrají, jak vlastně přesně oněch šest hodin po půlnoci mozek přesně funguje a je pro ně záhadou. "Mluvíme o milionech lidí, kteří v noci bdí a jsou po půlnoci vzhůru. Máme poměrně dobrý důkaz, že jejich mozek a myšlení funguje úplně jinak, a to rozhodně ne tak dobře, jako přes den," říká neuroložka Elizabeth Klerman z Harvardské univerzity.
Riziko sebevraždy je mnohem vyšší
Pojďme se nyní podívat na studiové příklady dvou odlišných lidí, které vědci uvádějí ve svých hypotézách. Jedním z nich je uživatel heroinu, který přes den své choutky dokáže utlumit, ovšem přes noc se bránit nedokáže a touhám podlehne. Druhým je vysokoškolský student, který trpí nespavostí a po půlnoci začíná cítit pocit beznaděje a může mít až sebevražedné sklony.
Podle autorů hypotézy "Mind after midnight" je zde jasné vysvětlení: "Sebevražda se pro mnohé lidi stává východiskem z jejich zdánlivě bezvýchodné situace, kdy ji berou jako útěk z osamělosti a bolesti. V nočních hodinách k ní dochází mnohem častěji než ve dne." Některé výzkumy uvádějí dokonce třikrát větší pravděpodobnost, že k sebevraždě dojde od půlnoci do šesti hodin do rána.
Zdroj: sciencealert.com, nature.com, sciencedirect.com.
