Sympatický muž a tatínek tří dětí Honza šel na mateřskou dovolenou s posledním dítětem dobrovolně. Chtěl si také zkusit, jaké to je a navíc jeho žena dostala v té době pracovní nabídku, kterou nemohla odmítnout. "S Janou jsme se na mém nástupu na mateřskou dohodli úplně samozřejmě a bez problému. Těšil jsem se na to, že také poznám, jaké to je, být v její kůži - s malým dítětem doma, starat se o jeho potřeby, vylepšit si vztahy a pečovat o celou domácnost. Musím říct, že to byla fuška od samého začátku, ale dalo se to zvládnout," začíná vyprávět Honza.
"Jako muž mám celkově trochu jiný pohled a když někde Lucinka (2) rozházela hračky, neběžel jsem je hned uklízet. Měli jsme to na pohodu a uklízeli společně až těsně před tím, než jsme šli pro Kubíka (5) do školky a Terezku (7) vyzvednout ze školy," pokračuje veselý tatínek. "Myslím, že jsem si to celkem užíval a žena si po dvou rodičovských dovolených také v práci odpočinula a znovu se zapojila do systému." Jenže pak přišel covid.
Když pak přišla pandemie, přestalo být Honzovi do smíchu. "Zezačátku jsme to brali tak nějak v klidu a užívali si, že jsme po dlouhé době všichni od rána do večera doma. Ani jsme se nehádali, jako jsem četl, že tomu je v jiných domácnostech," vzpomíná celkem příjemně Honza. "Horší to bylo, když Terezce začala on-line výuka a Kubíkovi začaly chodit materiály k domácímu vypracování, protože už byl předškolák a musel plnit osnovy," vypráví Honza. "Já jsem navíc těsně před tím začal rozjíždět vlastní firmu, kterou jsem nemohl jen tak z ničeho nic pustit, takže práce bylo najednou až nad hlavu a já nevěděl, kde každé ráno začít. Nejdřív pro všechny snídaně, pak pomoc při on-line výuce, udělat s Kubou grafomotoriku, do toho Lucinka každou chvíli něco chtěla, blížil se oběd, doprala pračka, pes chtěl jít ven a do toho mi volal klient. Manželka měla samozřejmě home office. Pak sklidit po obědě, učit se s Terkou, vzít děti ven a pak jen letět připravit něco k večeři. Pak zase uklidit, vyluxovat, vytřít a padnout," popisuje svůj každodenní rituál Honza.
"Smekám klobouk před každou ženou, která tohle musela absolvovat jak při covidu, tak ale vlastně i za běžného provozu. Ono těch věcí, které je potřeba denně dělat doma s dětmi, je skutečně hrozně moc. A to Jana má na starosti všechno oblečení pro děti, kroužky, dovolené, vymýšlí co k jídlu. Některé ženy jsou na tohle všechno samy a zvládají to. Já to nezvládl," podotýká Honza.
Honzovi časem došlo, že své problémy řeší alkoholem. "Nejdřív mi přišlo jako dobrý nápad otevřít si k vaření láhev bílého. Najednou bylo vše veselejší. Jenže já ji po pár týdnech k vaření vypil celou. Pak jsem si dal ještě malého panáka. Pak dva. A kupodivu mi to sil nepřidalo," vzpomíná Honza. Po nějakém čase jsem ten každodenní koloběh přestal zvládat natolik, že jsem si dal dva panáky už ráno při cestě z postele.
"Děti si sice ničeho nevšimly, nebyl jsem zlý nebo podrážděný, jen jsem potřeboval svojí dávku alkoholu, abych celý den přežil. Dnes už nepiju tolik, co tenkrát, ale bez lahve bílého vína si nedovedu představit den. Děti už chodí do školy a malá Lucinka do školky, i tak mi moje závislost zůstala a já nevím, jak se jí zbavit," uzavírá příběh Honza.
My jsme Honzovi poradili, aby vyhledal odbornou pomoc, protože se rozhodně nemá za co stydět. Stydět by se měl ve chvíli, kdy by mu jeho závislost nepřipadala jako problém a s pitím chtěl pokračovat. Na závěr nezbývá, než Honzovi popřát, aby byl brzy zase v pořádku. (Čtenář si přál zůstat v anonymitě, a proto byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)
Měli jste někdy problém s alkoholem? Jak byste Honzovi poradili ho vyřešit? A co si myslíte o muži, který se staral o chod celé domácnosti? A o jeho ženě?
Zdroj: Autorský článek, rozhovor s panem Honzou.
