Paní Kateřina měla sama děti velmi mladá. První dcera se jí narodila v 19 letech, druhá dcera přišla na svět o pět let později. "Dřív to bylo všechno trochu jinak a nebyla jsem ve svém okolí sama, která v 18 letech přišla do jiného stavu. Na vysokou školu jsem stejně věděla, že nepůjdu, takže nebyl důvod si dítě nenechat," začíná vyprávět paní Kateřina. "S Lukášem jsme se hned vzápětí vzali a začali žít takový život, jaký dnešní mladí začínají žít až kolem třicítky. Takže jsme si toho mládí zas tak moc neužili."
"Když mi holky odrostly, začala jsem se konečně věnovat sama sobě a s Lukášem jsme začaly víc jezdit po světě. Tak nějak jsme si vynahrazovali to, co jsme spolu jako mladí bez závazků nikdy nezažili. Tím nechci nijak hanit život s dětmi, s holkami jsme si toho také spoustu užili a ty časy bych nikdy za nic nevyměnila, ale nikdy jsme neměli možnost být spolu s Lukášem delší dobu sami," pokračuje dnes téměř 50letá Katka. Proto si zatím vůbec nedovede představit, že by měla být babičkou a vychovávat další generaci.
"Sotva mi odrostly moje děti, začala jsem se zase starat o sebe. Na vnoučata nejsem připravená, chci se dát předtím sama do pořádku, nabrat energii, prožít to, co jsem jako mladá prožít nemohla. Začala jsem chodit do fitka, doma hodně cvičím jógu. Jsem si vědoma toho, že stárnu, ale nechci staře i vypadat. Když bude mít dcera děti, bude je potřebovat často hlídat a na to já nejsem připravená," vysvětluje své pocity Kateřina.
"Je to asi sobecké, já si to uvědomuji, ale stejně jako nemůže fungovat utahaná, ustaraná a neodpočinutá matka, nemůže fungovat ani frustrovaná, uspěchaná babička. To slovo. Babička. Já přece nejsem žádná babička. Copak mám na hlavě šátek a v ruce hůl? Před rokem jsem si byla udělat nová prsa a chodím na lifting. Myslím, že jako babička nevypadám," pokračuje Katka. "Teď je čas na moje zájmy, chci chodit do divadla, na koncerty, na víno s kámoškami."
Dceři to paní Kateřina řekla a ta to nese těžce. "Lindě jsem řekla, že si to zatím nedovedu představit, že bych měla vychovávat další dítě. Sotva jsem se oklepala z výchovy vlastních dětí, začali jsme s manželem zase normálně žít a začala jsem o sebe pečovat. Nejsem připravená na to být babičkou a zahodit zase sama sebe," uzavírá svůj příběh paní Kateřina. (Čtenářka si přála zůstat v anonymitě, a proto byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)
Co si myslíte vy? Co byste dělali v kůži paní Kateřiny? A jak si myslíte, že se musela cítit její dcera Linda?
Zdroj: Autorský článek, rozhovor s paní Kateřinou.
