Žijeme v moderní době a elektronika je běžnou součástí každodenního života nás všech. To si řekla i paní Radka, která se jednoho dne rozhodla, že začne půjčovat svůj mobilní telefon i dětem. "Šla jsem do toho poučená, stáhla jsem několik her, které odpovídaly věku jak Tobiáška, tak Laurinky, a každý měl stanovený čas, po který si mohl hrát," začíná paní Radka. "Tobík měl půl hodiny, Laura čtvrt a celkem to i nějakou dobu fungovalo. Na mobil i tablet se děti vždy zeptaly a po smluveném čase ho ochotně vracely," vypráví dál.
"Jenže zhruba za měsíc už se ptát přestaly a časy nenápadně prodlužovaly. Mě to vlastně ani nevadilo. Také jsem si přečetla něco na mobilu, nebo si dodělala domácí resty," pokračuje maminka dvou dětí. A tak to šlo dál a děti postupem času nechtěly nic jiného než elektroniku. "Vždycky jsme si s dětmi četli, malovali, kreslili, hráli si, hráli jsme hry nebo courali po venku. Najednou jsem si všimla, že děti už nic z toho nechtějí. Nebo možná, že já jsem tohle všechno přestala dělat, a místo toho jim dala hru na tabletu," uznává Radka. "Začalo se mi to jevit jako problém, se kterým musím něco udělat já. Vždyť Lauře jsou teprve tři roky."
Radka tedy začala u sebe. "Stanovila jsem sama sobě čas, který chci denně strávit na telefonu a snažila jsem se ho dodržet. Také jsem si řekla, že před dětmi mobil vůbec používat nebudu a že než dojde na otázku, zda si mohou půjčit tablet, vždy navrhnu jinou aktivitu ještě předtím, abych vzbudila jejich pozornost," vysvětluje své plány mladá maminka. Také jsem si řekla, že si musíme najít aktivitu, která nás bude spojovat a bude mnohem příjemnější a zábavnější než jakákoliv hra na tabletu nebo mobilu. A vzpomněla jsem si, že před dětma jsem hrozně milovala golf, ale jakmile jsem otěhotněla, přestala jsem se mu věnovat. Ne. Přestala jsem se věnovat sobě," hořce podotýká Radka.
"Takže jsem se rozhodla, že je prostě vyzvednu ze školky a vezmu je na driving range (cvičnou golfovou louku, pozn. red.) a začnu je trénovat. Vždyť mi to tolik šlo. Hned druhý den jsem vzala svoje staré hole, dětem půjčila každému jednu základní hůl a vydali jsme se na trénink," popisuje své nejlepší rozhodnutí Radka. "Laurinka je samozřejmě ještě malá, ale cítila se velmi důležitě, když nám podávala míčky. Tobík si golf zamiloval a když dnes přijdeme ze školky, tak se mě neptá, kde je tablet, ale kde má své hole a kdy je nejbližší trénink," vypráví s úsměvem Radka.
"Také jsem si vzpomněla, že syn chtěl vždy vyzkoušet koloběžku. Tak jsem se prostě hecla a pořídila jsem ji sobě, synovi i dceři. Začali jsme na ní jezdit do školky a dětem se to tak zalíbilo, že když to počasí dovolí, jezdíme na ní denně," vypráví Radka. "Prostě jsem si asi sama potřebovala uvědomit, že se musím dětem začít víc věnovat a budovat v nich lásku ke sportu a společným zážitkům. Myslím, že každé dítě vymění rádo jakoukoliv hračku za přítomnost rodiče. Ale nemyslím to tak, že jsem vedle v pokoji, ale že spolu něco aktivně prožíváme," uzavírá krásný příběh šťastná maminka. (Čtenářka si přála zůstat v anonymitě, a proto byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)
Máte také problémy se závislostí vašich dětí na elektronice? Jak svůj problém řešíte? A považujete to vůbec za problém?
Zdroj: Autorský článek, rozhovor s paní Radkou.
