Paní Alexandru vedla její matka celý život k tomu, aby o sebe dbala, protože krása je nejdůležitější a nejúčinnější ženskou zbraní. "Byla jsem asi doslova posedlá krásou. Vlastně mi na ničem jiném tolik nezáleželo. Dřela jsem ve fitku, držela jednu dietu za druhou, mám nová prsa, vytetované obočí, nakupovala jsem vždycky jen v butiku a nikdy bych mezi lidi nevyšla neupravená," začíná vyprávět svůj příběh paní Alexandra. Pak ale přišla krutá rána.
"Budou to dva roky, co jsem jela za kamarádkou na Moravu a jedna zatáčka se mi na cestě stala osudnou. Přepínala jsem zrovna písničku v rádiu, když jsem omylem vjela do protisměru a střetla se s osobním autem. Naštěstí se nikomu z vedlejší posádky nic vážného nestalo a já jela sama. To bych si v životě neodpustila, kdyby moje nepozornost stála život nebo zdraví někoho druhého. S tím bych asi nedokázala žít," vypráví Alexandra, která svého činu dodnes nesmírně lituje.
Pak ale u ní došlo k velké životní změně. "Následkem autonehody mi byla amputována část pravé nohy ke kolenu a já si začala zvykat na protézu. Bohužel však současně došlo k poškození páteře a já se od té doby mohu pohybovat jen velmi omezeně. Proto jsem trvale umístěna na invalidním vozíku," pokračuje Alex.
Někdo by si mohl říct, že teď už na ničem nezáleží, že život skončil. Tím spíš, když se časem s Alex rozešel i její přítel, se kterým byla čtyři roky. "Bylo to pro mě těžké období. Nejen po zdravotní stránce, ale také proto, že kvůli autonehodě jsem hodně přehodnotila svůj život, názory a stal se ze mě skutečně jiný člověk. Člověk, kterého jsem nepoznávala. Možná i kvůli tomu mě přestal poznávat i můj partner, se kterým jsme se najednou přestali shodovat v řadě důležitých věcí. Mě najednou netrápilo, že nejsem namalovaná, že nemám upnuté džíny, šlo mi spíš o pohodlí. Tím spíš v prvních měsících nového života. Můj bývalý partner mi najednou přišel hrozně povrchní a už jsem s ním nedokázala být. Asi jsem bývala stejně povrchní i já, ale to se změnilo a vedlo to k nutnému rozchodu," vypráví Alexandra.
Dnes jsou to dva roky, co se život paní Alexandry změnil a ona nepřestává hýřit pozitivní energií. "Je to divné a sama se tomu divím, ale já jsem vlastně ráda, že se to stalo. Uvědomila jsem si spoustu věcí a když jsem stála na hranici života a smrti, došlo mi, že jsou na světě mnohem důležitější věci než krása. Žila jsem ve vztahu plném krásy, ale bez porozumění a duševního souznění. Dnes mám úplně jiný vztah s člověkem, který rozhodně nikdy nebude na obálce pánského časopisu, ale miluje mě i s mou amputovanou nohou a nemožností pohybu. Je mi přítelem, terapeutem a skutečným duševním dvojčetem, se kterým se nebojím vydat se ani na tu nejvyšší horu," dodává Alex.
Jak moc je pro vás důležitá krása? Rozešli byste se kvůli jejímu nedostatku se svým partnerem? Nebo jste se ocitli na vozíčku a zažíváte něco podobného?
Zdroj: Autorský článek, rozhovor s paní Alexandrou.
