Vztahy

Kamila (49): Jeho psychické týrání jsem snášela tak dlouho, až jsem dostala rakovinu

Dlouhodobý stres může mít fatální následky

autor

Tereza Hromádková

28. října 2022

 
FOTO / Depositphotos
Kamila s Michalem se poznali už na střední škole a i když byli každý z jiného těsta, začali spolu chodit. V mnoha věcech si nerozuměli a měli každý jiný názor, ale bylo mezi nimi něco, co je neustále táhlo k sobě a stvrzovalo fakt, že protiklady se přitahují. A protože byli vždy skutečnými partnery, kteří se vždy na všem dokázali dohodnout, rozhodli se spolu zůstat a založit rodinu. Pak se ale jejich rozhodnutí začalo obracet proti nim. Respektive hlavně proti Kamile.
Reklama

"Vlastně nevím, co mě k Michalovi celou dobu táhlo. Asi to, že jsme na sebe nikdy nekřičeli a vždy si vyšli vstříc, každý jsme měli ve vztahu hodně svobody, což jsme oba uvítali, jelikož jsme měli velice odlišné zájmy. Milovali jsme se, ale zároveň nežárlili, když jeden z nás chtěl trávit víkend s kamarády mimo domov," začíná příběh Kamila, která podotýká, že co se týče milostného života, tam žádná svoboda respektována nebyla. "Měla jsem pocit, že to, co mezi námi je, je to nejdůležitější a že společně vždy všechno zvládneme, i když jsme každý úplně jiný," dodává Kamila.

I když Michal zpočátku nechtěl o manželství ani slyšet, nakonec požádal Kamilu o ruku a dodnes tvrdí, že to byl vlastně jeho nápad. A i přesto, že děti nikdy nechtěl, rozhodl se s Kamilou založit rodinu, protože věděl, že ona by bez dětí žít nemohla. Tohoto rozhodnutí však oba začali brzy litovat. "Mysleli jsme, že to zvládneme. Že Michal s dětmi pochopí, že je vlastně celou dobu chtěl a že bude skvělým otcem. Jenže Michalovy názory na rodinný život se s dětmi ještě zhoršily, měl pocit, že už nic nemůžeme a před vřískajícími dětmi se zavíral v pracovně. Přitom já bych je vzala obě na ramena a vyšlápla s nimi Mount Everest," vypráví Kamila.

Michal se začal víc a víc uzavírat do sebe a Kamila čím dál tím víc přirůstala k dětem. "Když Michal přestal doma úplně fungovat, zbylo všechno na mě. Vaření, úklid, domácnost, nakupování, péče o děti, ale hlavně neustálá přetvářka, že jsme jedna velká šťastná rodina a že tatínek děti miluje, jen musí být v práci. Uvnitř mě to ničilo. Byla jsem fyzicky i psychicky na dně, a zároveň jsem na sobě nesměla nechat nic znát, aby to děti nerozrušilo. Čím víc jsem se snažila, abych byla dobrou mámou a někdy i tátou zároveň a čím více se manžel před námi zavíral, tím méně jsem měla chuť být zároveň manželkou. Manžela jsem si přestala vážit jako člověka," vysvětluje Kamila.

Kamila začala cítit, že nezná nic jiného než stres a že svůj život přestává mít pod kontrolou. "Manžel přišel domů a místo toho, aby nás pozdravil a zeptal se na náš den, si otevřel pivo a zavřel se u sebe. Někdy ještě předtím stihl prohodit, že nechápe, co tu celý den dělám, proč není uklizeno, navařeno a že si mám lépe zorganizovat čas. Pracovala jsem vždy z domova, protože s pracovním nasazením manžela bych plný úvazek v kanceláři s dětmi jen těžko zvládala. Ale můj homeoffice byl skutečně naplněný prací od rána do doby, kdy jsem vyzvedávala děti," popisuje stav před deseti lety Kamila.

Děti už mají manželé velké, ale Kamila se denně přetváří, aby nerozbila na oko fungující rodinu.

"Myslím, že dnes už děti vědí, že mezi námi s manželem to není úplně v pořádku, že si skoro nepovídáme, že ho nevítám tak vesele, jako když přijde kamarádka, že on mě nelíbá při odchodu a pomalu nepozdraví při příchodu. Ale je to jejich táta. Mají ho rádi, nikdy jim nic špatného neudělal. Jen tu pro ně skoro není," vysvětluje Kamila. "Já jsem opravdu velice citlivý člověk a jeho nezájem špatně nesu. Uvnitř mě to ničí a celkově naše rodinné zázemí ve mě zabilo můj sen o krásné rodině, ve které žije jeden pro druhého. Samozřejmě vím, že tohle jeho sen nikdy nebyl a dávám si za vinu, že jsem dopustila, aby naše děti vyrůstaly v takových poměrech," smutně dodává Kamila.

Kamarádky Kamile neustále celý život tvrdily, ať trochu zvolní, nebo ať se s Michalem rozejde, že jejich vztah nefunguje a děti si zvyknou na všechno. Strašily ji i tím, že život v neustálém stresu a obavách, co dalšího přijde, se může podepsat na jejím zdraví. "Když nad tím teď přemýšlím, asi jsem to měla udělat hned, jak se narodil mladší syn. Dceři byly tenkrát dva roky a odchod od manžela by zvládli oba. Dnes už je pozdě. Teď už spíš čekám na to, až děti vyletí z hnízda a pak si půjdeme s manželem každý svojí cestou. Pokud tedy já ještě budu mít kam jít. Našli mi totiž nádor v prsu v pokročilém stádiu," smutně podotýká Kamila, kterou čeká první chemoterapie.

"Chtěla bych jen vzkázat všem ženám: pokud cítíte, že váš partnerský vztah dlouhodobě překračuje hranice snesitelného, ukončete ho. Děti to pochopí a jednou bude lépe. Pokud to neuděláte, možná vás to bude stát víc než jen polštář plný slz," uzavírá příběh Kamila. (Čtenářka si přála zůstat v anonymitě, a proto byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)

Myslíte, že měla Kamila muže opustit dřív? Nebo ještě jinak: měli se dva naprosto odlišní lidé vůbec dávat dohromady?

Zdroj: Autorský článek, rozhovor s paní Kamilou

Další zajímavé články