Děti většinou přináší svým rodičům nejkrásnější chvíle jejich života. I Andrea s dětmi cítí, že její život dostal konečně smysl, ale přišla i další věc, kterou nečekala a kterou si rozhodně nevysnila. Přibrala totiž téměř 40 kilogramů, kterých se ne a ne zbavit. Dříve byla zvyklá hodně chodit, pravidelně cvičit a střídmě jíst, jenže to vše se s dětmi dodržuje velice těžko, tím spíš, pokud manžel tráví většinu času v práci a žena je na většinu starostí sama. A to je přesně Andrey případ.
Přitom když se Andree narodila první dcera Julie, brzy se vrátila na svou váhu, i když jí pět kilo nahoře zůstalo. Po porodu syna Tobiase však váha tak rychle neklesala, a dokonce se začala šplhat nahoru. "Prostě jsem najednou neměla čas na sebe, na nic. Jen jsem krmila, v noci nespala a lítala kolem dětí. Manžel začal chodit hodně pozdě z práce, protože ho povýšili, což ovšem přineslo mnohem více starostí mě, protože jsem na děti zůstala po většinu dne sama," říká Jana, která díky dětem přišla o váhu snů.
Dříve byla Jana aktivní sportovkyně, která se každý den věnovala buď lehčí nebo i těžší fyzické aktivitě. "Obden jsem běhala, dvakrát týdně chodila na aerobik, každý víkend jsme chodili lézt na skály, v létě jsem surfovala, v zimě jezdila na lyžích a občas přešla nějaký ten kopec na skialpech. Pořád jsme někde byli a když jsem zrovna neměla co dělat, alespoň jsem doma cvičila se zátěží. Bavilo mě to a udržovalo mi to figuru. Ráda jím, a to docela hodně, ale při pravidelném sportování to pro mě neznamenalo žádná negativa," vypráví Jana.
Jenže s dětmi se to změnilo. "Najednou jsem na žádné cvičení neměla čas. Jistě, chodila jsem s dětmi ven, ale většinu času jsme trávili na hřištích, kde jsem jen seděla a četla si, nebo pomáhala dětem na klouzačku a prolézačku. Když je tělo zvyklé sportovat a najednou jen sedí, změny se projeví celkem rychle," pokračuje žena, která má dnes navíc váhu téměř jednoho dalšího člověka.
Zdravé jídlo Jana vyměnila za zbytky po dětech a sladkosti. "Nevím, jak se to stalo. Dříve jsem si připravovala k večeři salát z rukoly, řepy a kozího sýra, dnes mám zbytek kuřete na paprice po dětech plus svojí porci. Jenže děti jídla, která mám já ráda, často ani nepozřou, protože jim buď smrdí, nechutnají nebo se jim nelíbí jejich vzhled. Milují spíš klasickou českou kuchyni, na kterou je naučila moje mamka," vysvětluje Jana. A tak po dětech neustále něco dojídá, méně se hýbe a občas si dá ke kávě i nějakou tu sladkost, kterou dětem upeče.
Když se váha a postava Jany začaly rapidně měnit, začala trpět depresemi, které léčila opět jídlem. "Začala jsem trpět skutečnými depresemi, protože si ze mě začal utahovat už i můj manžel, že jsem slon, hroch a že moje břicho vypadá jako želé. Vždycky se tomu s dětma hrozně nasmějí a já pak v noci pláču, jak to mohlo dojít takhle daleko. Neuvědomuje si, jak moc mi ubližuje, jak moc chci zpět svoji postavu, ale jak nemožné to pro mě zároveň je, když tu není nikdo, kdo by mi od dětí alespoň na chvíli ulevil a já se mohla věnovat sportu," vysvětluje smutně Jana. Rodiče totiž bydlí na druhé straně republiky a rodiče manžela žijí tak aktivní život, že na pravidelné hlídání nemají čas.
Jana doufá, že její manžel pochopí, jak moc jí celá situace trápí a začne jí s dětmi více pomáhat, aby měla více času na sebe. "Bojím se mu vše přiznat, aby si nemyslel, že jsem nějaký slaboch a že se vymlouvám, ale já jeho pomoc opravdu potřebuji. Myslím, že si vůbec neuvědomuje, že jsem v tom opravdu nevinně a že bez pomoci druhých cvičit začít prostě nemůžu," uzavírá příběh Jana (Čtenářka si přála zůstat v anonymitě, a proto byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)
A jak byste se na Janině místě zachovali vy? Myslíte, že opravdu není možnost jak cvičit i s dětmi? Nebo změnit jídelníček, aniž by to ovlivnilo stravu dětí?
Zdroj: Autorský článek, rozhovor s paní Andreou
