Čas letí jako voda a paní Leoně její malá dcerka vyrostla tak rychle, jak jen děti umějí růst. Možná také čekala, že až její dceři bude táhnout na 30, bude už dávno bydlet se svou novou rodinou ve svém novém bytě a možná bude paní Leona tou dobou už i babičkou. Zatím to tak ovšem nevypadá. "Magdalena je skvělá mladá žena, ovšem ve vztazích zatím neměla příliš štěstí. Vidím na ní, že už by chtěla a potřebovala vlastní domácnost, rodinu a zkrátka svůj prostor, o který by se mohla starat. Jenže tady právě přichází ten problém - ona si ho vytváří v domácnosti, která už je zabraná. Mnou!," začíná vyprávět paní Leona.
"Jistěže je Magdalenka u nás doma vždycky vítána, vždyť je to její domov. Jenže jak se říká - vocaď pocaď. Musí si uvědomit, že tohle je moje domácnost a dokud tu s námi bude bydlet, tak já jsem matka a ona dcera. Já určuji pravidla a ona je dodržuje. Nemůže si myslet, že bude zavádět nějaké novoty, které mi nejsou sympatické," rozhořčí se hned na začátku paní Leona. "Bydlíme v celkem prostorném rodinném domě, máme dvě koupelny, každý svůj pokoj a společný obývák. Jestli jí to je málo, musí si najít vlastní bydlení."
Největší problém nastává podle paní Leony v kuchyni, ale nepříjemná je i situace kolem úklidu. "Magdalenka se teď dala na rostlinnou stravu, takže s námi nechce jíst ani maso ani sýry, vejce, zkrátka nic, co je jakkoliv živočišného původu. Já jí to neberu, ale nemůže po nás chtít, abychom jedli totéž. Má svou přihrádku v lednici, tak ať se o ni stará a nám nechá naše kuře na paprice bez poznámek," pokračuje Leona. "Také se poslední dobou hádáme kvůli úklidu. Já mám ráda pořádek a když jsou věci tam, kde mají být. Magdalenka nevyluxuje, prach nechává na mě a koupelnu a toaletu také čistím výhradně já. Myslím, že je dost velká na to, aby byla schopna tyto věci zastat."
"Co mě ale naštvalo ještě víc, když začala mít řeči, že je to tu zastaralé a že by to chtělo rekonstrukci a modernizaci. Že to tu vůbec nevypadá reprezentativně. Do toho si chce koupit psa a já mám strach, že brzy bude i venčení na mě," pokračuje paní Leona. "Přitom já se necítím být služkou. Dcera ale vlastní bydlení nechce, má u nás vše jako na dlani. Myslím, že obě nejsme spokojené s tím, jak se věci mají, ale nějak nevíme, jak z toho ven."
Paní Leona si myslí, že by měla její dcera chodit víc do společnosti. "Když nikam nechodí, těžko si někoho najde a založí vlastní rodinu. Vždyť už jí je třicet. V jejím věku jsem měla už téměř desetileté dítě. Asi budu muset souhlasit s tím psem a doufat, že si někoho najde přes psa. Přitom je to krásná holka, jen u nás asi našla pohodlí, které se jí těžko bude opouštět. Ale přece ji nevyhodím z jejího vlastního domova, kde se narodila," uzavírá příběh paní Leona. (Čtenářka si přála zůstat v anonymitě, a proto byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)
Jak myslíte, že bude jejich soužití pokračovat? Neměla by paní Leona nastavit přísnější pravidla? Neměla by dceru víc nutit, aby si ve svém věku našla samostatné bydlení?
Zdroj: Autorský článek, rozhovor s paní Leonou.
